Festival krátkých filmů autorů do 30 let

Adéla Komrzý

Studovala dějiny umění na FF UK, dokumentární film na FAMU. Byla na stáži na filmové univerzitě Filmuni Babelsberg Konrad Wolf, kde studovala režii. Za film Výchova k válce vyhrála cenu Andreje Stankoviče. Za Viva video, video viva byla nominována na cenu Pavla Kouteckého. Za Jednotku intenzivního života, kde se zabývala paliativní péčí, sbírala ceny na Českém lvovi, Cenách české filmové kritiky a MFF Karlovy Vary. Za její zatím poslední dokumentární film Zkouška umění o tom, jak probíhá přijímací řízení na Akademii výtvarných umění, který natočila s Tomášem Bojarem, získala Českého lva a opět ocenění v Karlových Varech.

Štěpán Hulík

Scenárista, pedagog, skaut. Vystudoval filmovou vědu na FF UK, na základě své diplomové práce napsal monografii Kinematografie zapomnění o natáčení filmů ve studiu Barrandov v období normalizace po roce 1969, a dostal za ni Magnesii Literu za objev roku. Souběžně s filmovou vědou vystudoval také scenáristiku a dramaturgii na FAMU a jeho původně bakalářský školní scénář o Janu Palachovi se stal základem pro minisérii Hořící keř, kterou natočila významná polská režisérka Agnieszka Holland pro televizi HBO. Ve stejné televizi běžel jeho seriál Pustina režírovaný Ivanem Zachariášem a Alicí Nellis, který dokázal, že i na tuzemské scéně lze vytvořit quality tv. Talent pro epizodické vyprávění Štěpán potvrdil v minisérii Podezření pro Českou televizi vybrané jako první seriál ze střední a východní Evropy do TV sekce festivalu Berlinale. V přípravách má několik dalších projektů, jak pro kino tak pro televizní obrazovky. Je držitelem Českého lva (Hořící keř) a 3 Cen české filmové kritiky (Hořící keř, Pustina, Podezření). Na brněnské JAMU učí scenáristiku. Narodil se v Uherském Hradišti a žije v západočeských Plasích. Říká, že „rešerše jsou velký domácí úkol,“ a baví ho „nasávat informace z pro něj neznámých oborů – je to vlastně ta nejzábavnější část práce.“

Jiří Mádl

Scenárista, herec, režisér. Studoval biskupské gymnázium v Českých Budějovicích a do svých 16 let hrál závodně hokej. Objevil se v několika divadelních rolích a v mládežnické soutěži dostal cenu za napsání vlastní hry. Vystudoval Sociální a masovou komunikaci na Univerzitě Jana Ámose Komenského v Praze a kurz scenáristiky na New York Film Academy ve Spojených státech. Publiku byl nejdříve znám jako herec z autorské trojice Mádl – Kotek – Janák, se kterými natočil Snowboarďáky, Rafťáky a Ro(c)k podvraťáků. Posléze se prosadil i u mnoha jiných českých a mezinárodních režisérů, například ve filmech Děti noci Michaely Pavlátové, Čtyři slunce Bohdana Slámy nebo Vlk z Královských Vinohrad Jana Němce. V zahraničních produkcích jsou to role v seriálu Borgia nebo ve filmech Hra Alejandra Fernándeze Almendrase a nově v německém filmu Die Ermittlung nebo švýcarském Charlotte, eine von uns.

S režisérem Janem Haluzou, který je publiku Mladé kamery známý jako výherce několika ocenění za svoji amatérskou tvorbu, natočil krátký akční film První akční hrdina a celovečerní Deníček moderního fotra podle populární knižní předlohy. Jako režisér natočil filmy s komorním rozpočtem Pojedeme k moři a Na střeše podle svých vlastních scénářů. Nyní dokončuje výpravný film Vlny zobrazující dění v Československém rozhlase v roce 1968. Vyhrál cenu pro objev roku v rámci Cen české kritiky 2014 za Pojedeme k moři, cenu za nejlepší mužský herecký výkon v Dětech noci na MFF Karlovy Vary 2008 a Českého lva 2020 za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu Modelář. Založil ArteFond, který finančně podporuje umělecky nadané děti z dětských domovů. Je toho názoru, že „umění nesluší urputnost.“ Na otázku, jestli by někdy šel do politiky – v souvislosti s filmem Vlny, říká „Teď mám větší možnost něco ovlivnit z pozice režiséra a herce, než promlouvat na polích, kde veřejné osobnosti promlouvat nemůžou.“

Robert Slezák

Zvukař, jehož práci jste mohli slyšet ve filmech Jan Palach, Promlčeno nebo Poslední závod a seriálech Život a doba soudce A. K., Zrádci a Devadesátky.

Nejprve chtěl studovat zahraniční obchod a jazyky, potom zkoušel grafický design a leteckého mechanika. Vystudoval vyšší odbornou školu ve Zlíně a nedostudoval reklamu a design na Univerzitě Tomáše Bati. Pracoval jako zvukař a vedoucí studia v Ateliérech Zlín, má zkušenosti jako asistent a učitel na škole, kterou vystudoval a v současnosti pracuje na volné noze. V Lotyšsku byl oceněn za práci na úspěšném filmu Město na řece (Pilsata pi upis) a dříve nominován za film Melanijas hronika. Ve volném čase hraje v kapelách 12: PIET a oVarious Artists.

O filmovém zvuku říká, že „je umělecká činnost s významnou částí technických zdatností. … Je to neviditelné umění.“ Na jeho povolání jej kromě pestrosti a kreativity baví „schopnost zvuku ve filmu zásadně ovlivňovat emoce diváka.“

Martin Čihák

Pedagog střihové skladby na FAMU, spisovatel Ponorné řeky kinematografie (2013), vycházející ze skladebných postupů filmových avantgard, filmař (František, Naše zahrádka, Adam Kadmon aj.) a především dlouholetý porotce Mladé kamery. Jeho výrazná osobnost a pozorné rozbory patří k pomyslným značkám festivalu.

Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu a FAMU (obor střihová skladba). Vyučoval matematiku a dějiny umění na Evangelické akademii. Od roku 1996 studoval postgraduálně na filmové vědě FF UK, kde později přednášel. V současnosti na FAMU působí jako pedagog katedry střihové skladby. Od roku 1982 natáčel filmy formátu S8 a získával ceny na amatérských festivalech. Od roku 1985 začal používat formát 16mm několik let se věnoval tvorbě dokumentárních filmů. Jako kameraman a střihač spolupracoval na filmech Alice Růžičkové. Jako soutěžící jezdil i na Mladou kameru, kde oceňoval dlouhé diskuze s odbornými porotci. Tuto roli časem převzal a nyní jako porotce na festivalu působí téměř každý rok. Jeho rozbory jsou známé tím, že jdou na dřeň a zahrnují každý detail význačný pro daný film, ať už je to postava v pozadí nebo bagr v záběru.“